Třetí květnová zastávka logopedického workshopu „Rozmluvme se s kapitánem Lipánkem“ nás zavedla do druhé třídy Základní školy Bělohorská na Praze 6.

Druháci se s vervou pustili do všech aktivit – dechových cvičení, her s emocemi, týmového skládání puzzle, logopedické šňůry i hledání ztraceného slova. Program, který byl navržený tak, aby děti nenásilně rozvíjely řeč, dechovou kapacitu i spolupráci, bavil všechny žáky.

Díky kapitánovi Lipánkovi, Méďovi a moderátorce Báře Havlové si každý našel své místo – ti tišší se zapojili ve hrách, ti odvážnější vedli tým. Všichni ale nakonec odcházeli s radostí, s malou odměnou v podobě výborného Lipánka, plyšáka, frisbee nebo hry Dobble a hlavně s pocitem, že i logopedie může být zábava.

Takové dny nám ukazují, že to, co děláme, má smysl. Když děti zjistí, že logopedie se dá učit s radostí a hrou, otevírá se jim nový svět – a nám to připomíná, proč to všechno děláme.

V rámci květnových logopedických workshopů „Rozmluvme se s kapitánem Lipánkem“ jsme dorazili také na ZŠ Květnového vítězství na Praze 11, kde jsme navštívili místní přípravnou třídu.

Děti přivítaly kapitána Lipánka, Méďu a moderátorku Báru Havlovou s otevřenou náručí – a dobrodružství mohlo začít! Čekala je výprava za ztraceným slovem, ale než se vydaly hledat, musely si rozmluvit pusinky a rozezvučet plíce. Foukalo se peříčko, dělaly se obří bubliny, hrálo se s dechem i výrazy.

Jak vypadá smutná želva? Umíš se mračit jako vítr? A kdo se dokáže smát jako opravdový kapitán Lipánek? Děti všechno zvládly na jedničku – v týmech složily i speciální puzzle a našly tajemné písmenko, které pomohlo Lipánkovi a Méďovi zjistit, jaké slovo se jim vytratilo z kouzelné truhly na Ostrově slov.

Na závěr si všichni odnesli kromě zážitků i něco navíc – Lipánky, plyšáky, frisbee a spoustu motivace dál si hrát se slovy.

Během jednoho květnového dopoledne se první třída Základní školy Břečťanová proměnila ve výpravnou loď, která vyplula na Ostrov slov. Nešlo totiž o obyčejný školní den – děti se zúčastnily logopedického workshopu „Rozmluvme se s kapitánem Lipánkem“.

Na děti se těšil oblíbený kapitán Lipánek, který nebyl sám, doprovodil ho jeho parťáka Méďa a moderátorka Bára Havlová. Společně s nimi se děti vydaly na dobrodružnou výpravu za ztraceným slovem. Pomáhaly hledat ztracené písmenko, trénovaly výslovnost a dech při soutěži o největší bublinu nebo správné foukání peříčka.

Vyzkoušely si také napodobování emocí – třeba jak vypadá rozzlobený vítr, smutná želva nebo smích kapitána Lipánka. Nechyběla týmová spolupráce při skládání puzzle a závěrečné hledání ztraceného slova.

Odměnou jim byli nejen Lipánci na mlsání, nebo plyšáci, frisbee a křídy, ale hlavně pocit, že logopedie může být také dobrodružství plné her a radosti.

Setkáváme se s tím poměrně často – dítě ve třech letech má výrazně omezenou slovní zásobu, málo mluví nebo mluví nesrozumitelně, ale rodiče se uklidňují větou: „Ve školce se rozmluví.“ Věří, že stačí počkat, dát dítě mezi ostatní, a řeč se rozvine sama. Realita ale bývá jiná.

Školka pomáhá, ale nestačí

Ano, pobyt mezi dětmi může přirozeně podpořit rozvoj řeči – dítě slyší správné vzory, napodobuje a učí se komunikovat. Ale pokud má vývojovou vadu, popř. vadu řeči, samotné prostředí školky obvykle nestačí. Pro některé děti je navíc skupinové prostředí stresující a jejich potíže se mohou ještě prohloubit.

Děti s poruchami řeči bývají stranou

Děti si ke hře často vybírají kamarády, se kterými si rozumí. Pokud dítě mluví málo nebo nesrozumitelně, hůře navazuje kontakt, což může vést k sociální izolaci. Místo zlepšení se tak může objevit úzkost, nejistota nebo uzavírání se do sebe.

Včasná pomoc je klíčem

Ve třech letech by dítě mělo tvořit jednoduché věty, zvládat základní komunikaci a být srozumitelné i lidem mimo rodinu. Pokud se to neděje, je na čase vyhledat logopedickou péči. Neznamená to nic špatného – právě naopak. Čím dřív dítě dostane podporu, tím snazší je potíže zvládnout a dohnat vrstevníky.

Co z toho plyne?

Nespoléhejte se jen na školku a nečekejte, že se to „samo spraví“. Věnujte pozornost řečovému vývoji svého dítěte a nebojte se obrátit na odborníky. Díky včasné pomoci může být cesta k plynulé a srozumitelné řeči mnohem kratší a méně stresující – pro dítě i pro vás.

Lámete si hlavu nad tím, jak s dětmi komunikovat správně a efektivně tak, aby neutrpěla jejich výslovnost? Aby byla komunikace s dětmi efektivní, je důležité dodržovat několik zásad. Rodiče by měli hovořit tváří v tvář dítěti, aby vidělo jejich ústa. Vyslovovat zřetelně a normálně, nepitvořit se a nešišlat. Na děti bychom měli mluvit běžnou mluvou a vynechat zdrobněliny, citoslovce a hlavně šišlání.

Zásadní je projev přizpůsobit úrovni vnímání a porozumění dítěte. Zapojit dítě do komunikace, klást otázky a ponechat dost času na odpověď. Ocenit a chválit jeho snahu, nesmát se mu a neopakovat chybně vyslovená slova či hlásky, pouze zřetelně vyslovovat totéž správně. Jednat s dítětem laskavě, i když všechno nejde právě „tabulkově“.

Rodiče jsou pro malé dítě nejbližšími jedinci, kterým plně důvěřuje a jsou pro něj vzory. O to větší je odpovědnost rodiny za zdravý vývoj potomků, a to i jejich řeči.

Klinická logopedka Jitka Kaulfuss vidí několik základních způsobů, jak přirozeným způsobem v domácím prostředí podpořit rozvoj řečových schopností:

• Přirozený rozvoj řeči: „Řeč dětí lze rozvíjet průběžně kdykoli přirozenou cestou, ať už společnými sportovními či domácími aktivitami a vzájemným povídáním. To všechno pomáhá zlepšit výslovnost, vyjadřovací schopnosti a obohacuje slovní zásobu dítěte,“ nabádá Jitka Kaulfuss. Mluvit a popisovat, co právě dělají, proč, co se děje kolem, vyprávět a ptát se je možné vlastně stále.
• Zapojit hravé metody: příkladem je projekt Hláskování s Lipánkem nabízející dětem a rodičům výuková, ale zároveň hravá videa. „Videa se zaměřují na podporu správného rozvoje řeči a artikulace u dětí předškolního věku v interakci s rodiči. Formou jednoduchých a zábavných videí získávají rodiče informace, jak danou hlásku hravou formou správně vyslovit a procvičit,“ popisuje zaměření Jitka Kaulfuss.
• Pravidelná četba dětských knih: pokud rodič dítěti čte třeba na dobrou noc, rozvíjí jeho verbální schopnosti a fantazii. Knihy by měly odpovídat věku a vyspělosti malého posluchače.

U dětí s prostým opožděným vývojem řeči se mohou objevit problémy s výslovností, omezenou slovní zásobou nebo obtíže s gramatikou. Jejich celkový vývoj je však zpravidla normální a nemají žádné závažné neurologické nebo sluchové problémy. Pro tyto děti je charakteristický skokový nárůst slovní zásoby po druhém roce života.

Jaké jsou vývojové milníky?

V roce by mělo dítě začít tvořit krátká slova, dokáže používat 10 a více smysluplných slov. Ve dvou letech už tvoří jednoduché věty, jeho slovník může obsahovat kolem 30 slov. Kolem třetího roku by mělo dítě tvořit již krátké věty, používat kolem 500 slov, mělo by si začít osvojovat gramatickou stavbu vět.

V případě, že dítě nemluví, nebo mluví nápadně méně než jeho vrstevníci, doporučují odborníci vyhledat pomoc kolem tří let věku dítěte. Pokud dítě mluví, ale není mu rozumět, větší počet hlásek vyslovuje chybně, je vhodná návštěva kolem 4,5 let.

Věděli jste, že jazyk je jedním z nejaktivnějších svalových orgánů v našem těle? A přitom často zapomínáme na jeho trénink. Správné cvičení jazyka je základem pro dobrou výslovnost a zdravý vývoj řeči. Zkuste si s dětmi doma udělat malou „jazykovou rozcvičku“, která bude nejen účinná, ale i zábavná!

Jak jazýček rozhýbat?

Začněte tím, že dětem ukážete, jak jazyk posunout nahoru a dolů. Poté mohou jazykem dělat kruhy nebo ho pohybovat do stran – tím se krásně procvičí všechny důležité svaly. Dalším skvělým cvičením je olíznutí rtů, které pomůže zlepšit koordinaci pohybů jazyka a rtů.

A aby byla rozcvička opravdu zábavná, přidejte několik legračních grimás. Děti budou nadšené, když budou moct vytvářet různé obličeje a ještě tím cvičit svaly obličeje.

Na závěr si dejte nějaký jazykolam! Třeba „strč prst skrz krk“ nebo „tři sta třicet tři stříbrných stříkaček stříkalo přes tři sta třicet tři stříbrných střech“.

Tablety a televize bývají často součástí nejedné domácnosti, jaký je ale jejich vliv na ty nejmenší?

Současné výzkumy ukazují, že častý kontakt s obrazovkami nepřináší dětem nic pozitivního –⁠⁠⁠⁠ naopak může mít negativní vliv na vývoj mozku i celkové zdraví. Poslední studie poukazují na to, že nadměrný čas u obrazovek může zpomalovat rozvoj řeči, a to zejména v případech, kdy u nich děti tráví výraznou část dne –⁠⁠⁠ což může být např. u dvouletých klidně i hodina a půl denně.

Obrazovky a spánek: Proč je večerní sledování problém?

Dalším problémem je tzv. modré světlo, které obrazovky vyzařují. To může narušovat produkci melatoninu –⁠⁠⁠ hormonu zodpovědného za pocit únavy a usínání. Když se dítě dívá na tablet či televizi večer, může to vést k potížím s usínáním i narušenému spánku.

Podle doporučení mezinárodních zdravotnických organizací by děti mladší dvou let vůbec neměly přicházet s obrazovkami do kontaktu. U starších dětí se pak doporučuje čas před displeji pečlivě hlídat –⁠⁠⁠ nejen kvůli možnému narušení spánku, ale i proto, že rychle se měnící vizuální podněty mohou negativně ovlivnit schopnost dítěte soustředit se.

Vývoj řeči patří mezi nejsledovanější milníky v životě dítěte. První slůvka se obvykle objevují kolem prvního roku života, kdy malý človíček také začíná rozumět mluvenému slovu a reaguje na říkanky. Ne vždy je ale vše „tabulkové“. Statistiky totiž ukazují, že v České republice má s vývojem řeči větší obtíže nejméně každé páté dítě. Odborníci upozorňují, že ačkoliv se zpřesnila diagnostika a pomoc se tak dostává většímu počtu dětí, celkově poruch řeči přibývá. Co je však důležité a limitující, je časový rámec pro nápravu.

Hranicí je sedmý rok

Odborníci upozorňují, že vývoj řeči se ukončuje už ve věku sedmi let, to znamená, že rodiče musí s dítětem dorazit na logopedii včas. A nejen to. Velký význam má i domácí procvičování. Je opravdu hodně znát, když s dětmi doma rodiče trénují, změny k lepšímu jsou slyšet brzy. Mnoho rodičů ale nechává práci jen do ordinace a tam se pak doba učení výrazně prodlužuje. Přestože je náprava chyb možná i v pozdějším věku, vyžaduje mnohem větší úsilí.